Březen 2013

Virus

29. března 2013 v 18:31 | Roto |  Téma týdne
"Je to už asi půl roku co lidé zjistili, že Virus nenapadá jen zvířata. Mezi první lidské oběti patřili i moji rodiče. Ostatní se se mnou a mými sourozenci báli i jen promluvit. To trvalo pouze chvíli. Naši rodiče byli vědci a než zemřeli, přišli na to, jak nákazu přežít. A nejen to. Byli jsme proti ní imunní. To je poslední dar od nich pro nás. Nyní jsme mocní, jedineční a živí.
Občané města se dožadují toho léku. Chtějí přežít. Ale já jim ho nechci dát. A proč?
To oni způsobili vypuštění Virusu. To oni nám nechtěli v těžkých chvílích pomoct.Oni říkají, že Virus nikdy nebyl vypuštěn. Ale já vím, proč to říkají, chtějí nám ukrást lék. Jsou kvůli tomu Virusu šílení a zkouší všechno, aby mi ukradli lék. Říkají ošklivé věci. To oni zabili mé rodiče!
Tak zákeřně říkají, že jsem zabíjela lidi a přitom to byli oni! Myslí si, že když to pronesou tisíkrát po sobě , tak se lež stane pravdou. Ale já jim to nevěřím! Vidím, že i vy si myslíte, že je to pravda. Není! Není! Není!" Trisha se začne kolíbat a monotonně si mumlat. Některí lidé do psychiatrické léčebny patří.

Našeptávači-1.kapitola

12. března 2013 v 17:33 | Roto |  Moje výtvory
"Kap, kap, kap." Tento tichý zvuk mě probral z neklidného spánku. Otevřela jsem oči. Všude byla tma. Je zvláštní, že mi to přišlo podezřelé. Koukla jsem na okno. Nebylo tam kde posledně. Ale kde bylo před tím? A kde je ted´? Vyskočila jsem z postele, kterou jsem nepoznávala. Proboha, kde to jsem?! Na proti postele, kde jsem spala, bylo okno. Žádné záclony,žádné žaluzie, žádné okenice. Jen mříže. Na protější straně místnosti byla druhá postel. Přiblížila jsem se k ní a uviděla dívku stejného věku jako já. Ale kolik mi je? Dívka otevřela oči a začala ječet. S trhnutím se otevřely dveře, kterých jsem si před tím nevšimla. Stál v nich starší muž s jizvou, která se mu táhla po celém obličeji."Tak už jste vzhůru děvčata?" Zeptal se nás."Kde to jsme? Co nám chcete udělat?" Zeptala se moje "spolubydlící". Muž se zasmál." My vám nic neuděláme.Ale jak tak na vás koukám, nemáte hlad?" Uvědomila jsem si, že hlady přímo šílím.
Muž pokynul, abychom ho následovaly. Šli jsme snad deset minut, než jsme se zastavili před obrovskými vyřezávanými dveřmi. Muž vzal lehce za kliku a dveře se hlučně otevřely.Nic tak úžasného jsem ještě neviděla. Velkolepá síň měla celou levou polovinu místnosti prosklenou a tak v místnosti bylo mnoho světla. A ta zahrada za okny byla tak nádherná.Vzhlédla jsem a uviděla, že celý strop je pokrytý zrcadly. Ve středu byl jejich dokonalý povrch narošen velkým lustrem, na kterém byly zavěšené různé krystaly.Přímo naproti nám seděli tři postavy.

Jsem zase zpátky

12. března 2013 v 17:02 | Roto |  Ostatní
Ahoj! Nějakou dobu jsem tu nebyla protože mě jaksi nenapadalo o čem psát, ale ted´ jsem jsem se do toho nějak dostala a hodlám sem zveřejnit nějaké svoje příběhy. Moc se vám omlouvám, že to tak dlouho trvalo a doufám, že se vám budou články líbít! :D Roto