Anděl a křídla 2.část

13. října 2013 v 18:07 | Roto |  Anděl a křídla
Pátek 13. května, 4 hodiny ráno, aneb toho dne dříve

Do pokoje pronikají první paprsky světla. Dnes v noci nedokážu spát. Pořád se otáčím na matraci. Vím v čem je problém. Matrace je moc měkká. Když na stěně ukazují čtyři hodiny, tak svou snahu o spának vzdám a vstávám z postele. No dobře, při zpětném pohledu zjišťuji, že zas tak šťastný a veselý den to nebyl.
Ale co? Vstávám a praštím se o skříň. Do palce u nohy mi vniká ohromná bolest. "Pro šťestí." Zašvitoří Meggan převalí se na druhý bok a opět usíná. O mě se však pokouší záchvat hněvu. Bla, bla, bla. Takové hlouposti říká pořád.
Měla jsem velký pokoj, celý sama pro sebe. Potom se k nám přistěhovala Meggan. Doteď si vyčítám, že jsem jí nabídla svůj pokoj. Pro nás dvě není můj pokoj prostě dost velký. Začínám si myslet, že pro nás dvě není dost velká ani tahle planeta. Ne že bych Meggan nějak nesnášela. To ne. Ale bohužel má nepříjemný zlozvyk. Chce žít zdravě. To je sice roztomilé, ale pořád kvůli tomu přestavuje nábytek v pokoji. V mém pokoji!
Upřímě mi je jedno, jestli mi do pokoje náhodou neprochází špatná energie. Nebo jestli si snad svým klením a nadáváním kazím karmu, nebo co to neustále plácá. Já si přece nebudu brát do svého vlastního pokoje mapu!
Pokoušela jsem se to vysvětlit mámě, ale to rovnou můžu vyjít na dvůr a tancovat tanec deště, dokud nezačne pršet. Jako bych jí slyšela: "Vždyť je jí teprve osm..." a "...Buď na ni milá. Zrovna přišla o rodiče. Ani nevíš, jak to pro ni musí být těžké...". Takže každé ráno musím poslušně vrážet do skříní, jen když chci jít na záchod.
Když otevírám dveře, vezmu příliš prudce za kliku a praštím se dveřmi do nosu. Začnu křičet a nadávat, což zase budí Meggan. "Jsi v pořádku?" Ptá se rozespale. Má až neuvěřitelně lehký spánek. Stačí aby špendlík spadl na zem a už je vzhůru. "Vypadám, že jsem?" Vyštěknu podrážděně. Přidávám si na imaginární seznam, že se jí za to pak musím omluvit, ale už mizím v koupelně. Je mi jasné, že zase hned usne. A při troše štěstí si na mou podrážděnost nebude stěžovat.
Když dorazím do kuchyně, hned se ženu k ledničce. Zmáčknu pár tlačítek, otevírám ji a beru si horkou kávu v hrnku s nápisem "Pro štěstí", který patří Meggan. Ona ho ale nepotřebuje. Podle ní je všechno pro štěstí. Šlápneš do psí hromádky? "Pro štěstí." Spadne ti na hlavu kominík? "Pro štěstí." Souseda sežere zmutovaná vačice? Ano, samozřejmně "Pro štěstí.". Upíjím horkou kávu přistoupím ke stolu a zmáčknu pár tlačítek. Ihned se objeví tvář reportérky, jejíž jméno si nemohu zapamatovat.
"...Ano Bobe, je to opravdu strašlivé. Z celé vesnice zůstali jen trosky. Našlo se jen dvacet živých lidí, kteří vypráví o hrůze, kterou zažili. Z nebe se prý snesl nějaký muž s křídli a začal ničit domy a zabíjet rodiny. Pouze dvaceti se podařilo uprchnout." Se zájmem sleduji blonďatou redaktorku se zelenýma očima. Jsem si na sto procent jistá, že si nechala geneticky upravit. Ano, tato novinka se stala velice oblíbenou mezi různými celebritami. Ani Bob nevypadá se zelenými vlasy a modrýma očima, že se takhle už narodil.
"Salleene, je možné, že by se vrátili?" Ptá se Bob. Pochybuji že jméno Salleene dala reportérce její máma. Dnes se upravuje úplně všechno. Ale což, je to jejich volba a když kvůli tomu mrhají penězy, je to asi jejich věc. Nemám moc ráda Denní Zprávy, ale když se vzbudíte moc brzo, co jiného chcete dělat? Denní Zprávy to ale trochu moc předvádí. Vymíšlejí si různé báchorky a tak díky lidskému strachu roste jejich sledovanost. To samozřejmě nemůžu říct nahlas. Ale něco na těch rozbitých vesnicích mi připadá pravdivé.A Salleene pokračuje: "Obávám se, že ano Bobe. Měli bychom lidi nabádat k opatrnosti. Milí občané, Andělé se vrátili." Stojím v kuchyni a přemšlím, jestli toto nebezpečí je pravdivé. Není možné, aby se znovu vrátili. Nesmí být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natally Natally | Web | 14. října 2013 v 17:10 | Reagovat

Super! Fantasy? Ano! Budoucnost? Ano! Fantasy z budoucnosti! Ano, ano, ano! Asi jsem vždy tajně doufala, že si někdy něco takového přečtu... ;) A horké kafe z ledničky? Hm, tak to jsem ještě neslyšela! Už se těším na další díl!

2 Roto Roto | E-mail | Web | 20. října 2013 v 16:33 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuju! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama