Únor 2014

Ledová past

22. února 2014 v 17:33 | Roto |  Moje výtvory
Tohle téma už jsem měla delší dobu rozpracované a nevěděla jsem, jak ho dokončit. Přesto doufám, že se vám bude líbit! Usmívající se

Všude je tma. Chci se dotknout světla nad sebou, ale nejde to. Je moc daleko, moc vysoko. Chlad mi prosakuje až do morku kostí. Když otevřu ústa, abych zakřičela hrůzou, začnou se mi plnit plíce vodou. Snažím se rozbít studené sklo nad sebou. Nehty škrábu o hladký povrch. Je mi strašná zima, dochází mi vzduch. Jsem tu s někým? Jsem tu sama? Kdybych tu s někým byla, přece by mi pomohli. Proč bych sem ale chodila sama? Nedokážu myslet a zároveň se mi v hlavě míjí tisíce myšlenek. Myslím na veselý vzkaz, který jsem nechala rodičům na stole. Když ho viděli, určetě byli šťastní, že jsem si nakonec našla přátele. Budou vyděšení, když nepříjdu domů? Za jak dlouho mě asi najdou? Najdou mě vůbec? Kde jsou mí přátelé, kteří mi měli přiběhnout na pomoc? Kde?

Pyramida lží - Prolog

2. února 2014 v 14:11 | Roto |  Moje výtvory
Ahoj. Před nedávnem jsem četla nějakou povídku a dostala jsem nápad a zkusila jsem ho rozpracovat. Tak tady je a doufám, že se bude líbit.

Prolog

Počítám kapky, které padají ze střechy a roztříští se o studenou zem. Drží se kovového okapu ve snaze prodloužit svůj život, ale poté nevyhnutelně padají dolů. Letí vzduchem a čekají na nějaký zázrak. Co když podlaha není skutečná? Co když se nerozstříští? A pak příjde to, co bylo od začátku nevyhnutelné. Dopadnou na zem, kde skončí jejich doufání, jejich přání, jejich prosby.